Tak dlouho jsem chtěla napsat
něco smysluplného, až tu nakonec není už víc jak měsíc nic :-) Ale já si před
koncem roku neprozřetelně přála, aby se mi všechny události, který ten rok
minulý přinesl, srovnaly natolik, abych mohla začít ten nový tak nějak s čistým
stolem. Akorát mi zas až tak úplně nedošlo, kolik toho ve skutečnosti bylo a ty
poslední dva měsíce roku byly opravdu nabité :-) Člověk by si měl dávat velký
pozor, co si přeje, by se mu to taky mohlo splnit :-) Ale jsem za to moc ráda a
i když jsem to samozřejmě odnesla občas i po fyzické stránce, tak si konečně
můžu být jistá, že ten největší a nejhorší bordel je už na cestě na skládku a
já už jen vymetám pavučiny z koutů :-)
Takže k tématu – dáváte si
předsevzetí? Já totiž ano, ne až tak často do nového roku, ale pokaždé jsem si
dávala nějaké do nového školního roku (já přestala studovat až ve 32, takže je
logické, že můj život byl tím školním harmonogramem utvářen docela dlouho a
stále mám problém s tím, že se v září nic neděje, ale naštěstí začnou
už brzy chodit do školy děti a bude to zpátky :-) ). Samozřejmě jsem nedodržela
nikdy nic. Říkám „samozřejmě“, protože podle mé zkušenosti to tak má většina
lidí a právě kvůli tomu si spousta z nich už žádná další předsevzetí
nedává. No a to je právě to, co není zrovna nejlepší. Jde totiž o to, že když
na předsevzetí rezignujeme, tak tím vlastně sdělujeme, že nic nečekáme a nic
nechceme, že pasivně čekáme, co se stane a že se nejspíš stane to, co loni,
takže nic. A „člověk je chudákem teprve, když už nic nechce“ napsal v jedné
svojí knize Remarque (nemysleli jste si, že vyváznete bez citátu, že ne :-) ).
Jenže většina z nás je, bohužel, přesně v tomto duchu vychovaných. „A
nechceš toho trochu moc?“ „Raději se moc netěš, ať nejsi zklamaná/ý.“ „Nemůžeš
mít všechno, co si zamaneš.“ „Všechno nejlepší a ať se ti splní aspoň něco, co
si přeješ.“ Atd.... A člověk si raděj nic moc nepřeje a je spíš připraven na tu
horší variantu a ejhle, ona zrovna ta horší varianta přijde. Což mu ovšem
potvrdí, že takhle to prostě chodí a že je potřeba to akceptovat (a přát si
příště ještě míň a připravit se na ještě horší eventualitu, když to tedy tak
krásně funguje).
No a to je začátek konce nebo spíš je to úplný konec,
pokud se ovšem nerozhodnete tuhle katastrofickou knihu zahodit a začít psát
něco úplně jiného, nějakou harlekýnku nebo tak něco :-) A začátek roku je na
zahazování špatných knih naprosto ideální příležitost. A jako vhodný abstrakt
vaší nové knihy mohou posloužit právě vaše předsevzetí. Ale aby vše fungovalo,
jak má, je potřeba dodržet pár věcí. Jestli jste někdy četli rozhovor s nějakým
spisovatelem, tak většina z nich vám řekne, že jakmile začnou psát, tak si
ty postavy začnou tak trochu žít svým vlastním životem a oni často ani dopředu
nevědí, kam je to za pár stránek dovede.
Takže pravidlo první – stačí vám
začátek. Nepotřebujete mít určený prostředek a konec, začátek stačí. Máte
pocit, že byste ve svém životě rádi něco změnili třeba co se týče zdravého
životního stylu? Tak zapomeňte na to, jak budete každý den běhat, zhubnete
deset kilo a budete jíst jen organické potraviny. Pro začátek bude úplně stačit,
když budete pravidelně jíst ty úžasné kapsle od Organic India, co vám už rok a
půl stojí na myčce :-) Protože ono nejde o to, udělat něco velkého. Jde o to
ZAČÍT. A jakmile skutečně začnete, snadněji pak přijde efekt sněhové koule, kdy
se na danou aktivitu nabalují další a další věci a na konci roku jste možná
někde trochu jinde, než byste si na začátku mysleli, ale někde, kde je to
daleko lepší, než byste se kdy odvažovali doufat.
Ale abyste opravdu začali, je
potřeba si určit něco, s čím můžete začít okamžitě a co vám zabere minimum
času a energie. Abyste minimalizovali výmluvy na práci, únavu, nemoc... Pět
dřepů, dvě stránky z knihy, lžička rakytníkového oleje, desetiminutová
procházka přes park...to zvládnete. Není důležité, CO to bude. Důležité je, že
začnete NĚCO DĚLAT. Protože ta vzdálenost mezi tím, co máte a tím, co chcete,
má jen jedno jméno – AKCE.
A když už začnete, tak zrovna
tak důležité je nepřestat, což je další kámen úrazu co se týká předsevzetí.
Člověk pln nadšení začne, nadšení trvá tři dny, pak do toho něco vleze, no,
když to nebylo včera, tak dnes se taky nic nestane, doženeme o víkendu, jé
víkend pryč, ty jo a má to ještě cenu, no vždyť ono je to vlastně jedno, nějak
bylo a nějak bude. Sbohem a šáteček. Jestli máte za sebou jen půlku
nedokončených věcí co já, dobře víte, o čem je řeč.
Často se udává (na základě
jistých behavioristických výzkumů), že taková magická hranice pro vytvoření
návyku je 21 dní. Já se v tom trošku hrabala a je tedy fakt, že žádná
opravdu prokazatelná studie nejspíš neexistuje, ale zas na druhou stranu je
pravda, že 21 dní je docela dlouho a pokud to zkusíte, tak výsledek se rozhodně
dostaví (mám kamaráda, který už třicet let excesivně chlastá a že je ještě
naživu a v poměrně slušné kondici, je možná i tím, že díky svojí práci je
vždycky tři týdny doma a tři týdny v práci, kde nepije vůbec). Rozhodně je
ale fajn nějakou takovou hranici mít, ať je to pravda nebo ne, protože pak máte
v hlavě, že když to vydržíte, tak pak už bude všechno cajk a jak to jednou
máte v hlavě, tak se to většinou vyplní.
Ale řekla bych, že je jedna věc,
která je ještě daleko důležitější než nějaké tvoření návyku. A to je motivace.
A motivace je něco, co byste měli podrobit daleko hlubšímu zkoumání, než
samotné provedení daného záměru. Protože to, že něco chcete, ještě vůbec
neznamená, že to opravdu chcete. Přijde vám to jako nesmysl? Tak schválně – co vás
napadne jako první, že chcete? Když pominete zdraví, světový mír a tak....
Většinou peníze. Logický, bez peněz můžete těžko fungovat a je s nimi většina
věcí o dost jednodušších. Chtít peníze není nic špatného.
Ale teď si zkuste
vzpomenout na nějaký okamžik vašeho života, kdy jste byli skutečně šťastní. Ale
opravdu tak, že z vás všechno spadlo, měli jste pocit, že celý vesmír tu
je jen pro vás a že to, jak jsou věci právě teď, je to nejlepší možné
uspořádání? Ne, nechci moralizovat, že štěstí si za peníze nekoupíte, to není
až tak jistý, lepší je být bohatý a zdravý ako chudobný a chorý, že ano... Chci
tím říct, že ve skutečnosti nechcete peníze. Peníze jsou potištěný papír. Ani
nechcete to, co si za ty peníze pak koupíte. Chcete ten pocit, ten prožitek, tu
emoci.
A s tím můžete udělat to samé – začít postupně. Protože každý má
něco, co mu dělá radost. Oblíbenou písničku. Ranní kávu. Oblíbený seriál.
Kytku... To je jedno, ale ten efekt sněhové koule funguje stejně, začněte a ono
se to bude postupně nabalovat. Jenomže člověk je naučený tyhle věci odsouvat,
že to není až tak důležitý. Ale ono to je sakra důležitý. Protože cítit se
dobře je to největší, co pro sebe můžete udělat. Má to vliv na všechno – na zdraví,
na partnerské vztahy, na práci.... Emoce jsou strašně silná energie a bohužel
máme sklony přeceňovat ty negativní a nechat se jimi převálcovat a opomíjet ty
pozitivní, které jsou ale ve skutečnosti silnější. Nevěříte? A už vás někdo
rozesmál, když jste brečeli? Určitě ano. A stalo se vám to i naopak? Mně nikdy.
Spíš se mi stalo, že když jsem se smála, tak mě naprosto nevhodně rozesmály i
smutný věci. Nejsem žádný sluníčkář, ale pozitivní emoce jsou prostě silnější a
my je naprosto programově odsouváme někam na později, protože přece napřed
práce, potom zábava a kdo se furt směje je buď sjetej nebo podezřelej. Jakoby
dobrý pocit, radost, štěstí a tak bylo něco, co si musíme napřed zasloužit.
Odpracovat. Odtrpět. Taky jsem to tak dlouho dělala. A už nebudu. Takže moje
předsevzetí do nového roku je jen jedno – poslouchat svoje emoce, negativní
přijímat a pozitivní násobit. A jaké je to vaše?
Je k tomu potřeba něco dodávat,myslím, že ne...ty mě učíš ohledně emocí, že jsou součástí...je to tak jednoduché, teď a tady
OdpovědětVymazatJá si PŘEDSEVZETÍ nestihla dát, asi jsem přebrala šichtu tvého kamaráda, jen jsem pila :-D
Tak je fakt, že teď byl (vlastně furt ještě je) v práci... Ale buď tak hodná, nic se od něj neuč, ano, mně to takhle v jednom exepláři bohatě stačí :-P
VymazatReni Ty jsi fantastická, Ty snad čteš můj vnitřní monolog v hlavě či co :-). Jsem si dala nějaká předsevzetí do nového roku (většinou si je nedávám) a celou dobu se teď pozoruju, jak dlouho mi to vydrží....:-) Tenhle článek je skvělý motor a motivace, moc za něj díky!!! Přeji Ti, ať se Tobě Tvá předsevzetí vyplní ať máme všichni sílu na nich zamakat a hlavně ať je ten nový rok pro Tebe moc fajn!!! Se mi taky podařilo začít s čistým stolem a to doslova..a pak se to přeneslo i do hlavy ten "úklid"...je to fajn pocit, tak uvidíme, co nám rok přinese. Měj se skvěle!!!!!
OdpovědětVymazatDěkuju moc! On je ten úklid hodně potřeba, ale je fakt, že občas dost bolí (minimálně ten můj teda bolel pekelně :-) ).
VymazatNo proto se mi do toho tak dlouho nechtělo !-D, nebylo to za jeden den, ale zas když člověk vidí, jaký kus práce udělal, tak to fakt za to stojí!
Vymazatpředsevzetí si nedávám, nudí mě to. jen tedy teď jsem taková zmatená a nevím, jestli to je jakože dobře nebo špatně.
OdpovědětVymazatTak zrovna u tebe se nedá říct, že bys rezignovala a už nic nechtěla, takže bych řekla, že je celkem jedno, kdy se rozhodneš, že něco chceš. To bylo spíš pro lidi, co se zacyklí na tom, že věci nefungují, jak chtějí, případně nefungují vůbec, takže něco si přát je jednak zbytečný, jednak i jakoby "nebezpečný", protože bys pak třeba mohla něco čekat a co když to nevyjde a tak.... Já právě teď koncem roku narazila na víc takových a je mi z toho vždycky strašně smutno, mám z toho vždycky pocit, že ten člověk se dobrovolně rozhodl umřít dávno před svým fyzickým skonem. takže ten článek je tím trochu ovlivněný. Jo a taky jsem chtěla psát původně o něčem trochu jiném, jenže moje články jsou přesně jako ty literární postavy - já začnu a pak se to kamsi rozběhne a já to už de facto nekontroluju a nikdy nevím dopředu, co z toho vyleze.
VymazatObvykle si předsevzetí nedávám, ale když to letos tak hezky vyšlo s tím novem a ještě ty okolnosti...tak už několik dní přemýšlím, jaké je vlastně moje největší přání v tomto roce, na čem chci nejvíc zapracovat? No a tak se dostávám k tomu, jestli si doopravdy přeju (a proč) to, co si přeju....A jestli by se mi to taky nemohlo náhodou splnit :) Tak jsem sama zvědavá, kam dojdu (ale s tou prací chci vážně pohnout nebo si něco uženu....)
OdpovědětVymazatHezky napsané. Já si předsevzetí dávám ráda a pořád, možná až moc, nestíhám si pak nic užít a vychutnat. Takže letos je hlavní předsevzetí užít si něco každý týden, udělat něco neobvyklého, příjemného a tak. O víkendu to byl výlet, dnes jsem koupila voucher do solné jeskyně, uvidíme co dál :-) Jaké jsou tvoje plány? Hezký den.
OdpovědětVymazatJá chci letos především pokračovat v tom, co jsem začala loni, což znamená naplňovat tu zásadu, že nejdůležitější je uvěřit, že to, co člověk ví (myšleno opravdu ví, uvnitř svojí duše), je důležitější než všechno, co ho učili. Já s tím mám obrovský problém, jsem vychovaná tak, že normy a zásady jsou nastavené někde venku a to, jak se člověk ve vztahu k nim cítí, je naprosto irelevantní. A ve mě se odjakživa sváří taková ta hodná holčička, která dělá, co se od ní čeká, s něčím živelným, co občas bouchne a pak provedu něco, co nikdo nečekal, lidi jsou zmatení a já mám zkomplikovaný život, protože je to zas druhý extrém, o který jsem ale též nestála. No a to už prostě nechci, nikam to nevede (teda vede, ale ne tam, kam bych chtěla :-) ).
VymazatJá to mám jednoduchý. Já bych chtěla mít co nejvíc okamžiků toho absolutního štěstí, jak o něm píšeš. Moc dobře ho znám a je to návykový. A strategie? Dělat jen věci co mě baví, být s lidma, co mě baví, žít na místě, kde mě to baví. A hlavně neposlouchat ostatní, že bych se měla vrátit k normálnímu životu, protože ten mi žádnej pocit absolutního štěstí nepřinese.
OdpovědětVymazatAmen.
VymazatJá bych to jen maličko poupravila terminologicky - to, co popisuješ, JE normální život. Většina lidí si pod pojmem štěstí představuje nějakou extázi a euforii, kdy se člověk chová jako magor, ale tak to prostě není, to největší štěstí člověk zažívá, když žije v souladu se svoji vlastní podstatou a cítí se v harmonii, to je teprve úlet. Je těžký o tom lidi přesvědčit, ale pokud začne člověk dělat pouze (nebo se o to aspoň maximálně pokouší) věci, který ho těší, rozhodně to není tak, že celý dny leží doma, nic nedělá a chlastá, o takový život nikdo opravdu nestojí. Člověk bytostně touží po seberealizaci, po něčem, co ho naplňuje a dovede si to najít ve všech oblastech života, stačí, když začne poslouchat sám sebe. TOHLE je normální život, ne to, že se 90% času přizpůsobuješ věcem, který s tebou vůbec nesouvisejí. To je plýtvání energií. Lidi, kteří nedělají, co se jim chce a s čím souznějí, de facto celý život proflákají, protože ze sebe nevydají, co by mohli a akorát reagují na okolnosti.
VymazatJa si predsavzatia tiez nedavam,snazim sa skor kazdy den si hovori veci, ktore chcem, ktore ma robia stasnou a priblizovat sa k nim :)
OdpovědětVymazatkeby som si davala predsavzatia citila by som na seba tlak, co mi pride zbytocne - dost je tlaku v robote, skole, doma..nie to este od samej seba :)
Pozývam na Nobilis Tilia giveaway, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/01/novorocna-nobilis-tilia-giveaway.html
Cokoliv, co by člověku působilo stres, je vždy kontraproduktivní, to je jasný. Předsevzetí se hrozně často právě chápou ve stylu, že teda člověk dělá něco špatně a že už začne konečně líp. To je úplná pitomost, proto to nikdy nefunguje. Aby to fungovalo, musí to být zaměřený pozitivně. To, co děláš, je vlastně taky předsevzetí :-)
VymazatMoje "předsevzetí" nejsou ani tak předsevzetí, ale rozhodla jsem se, že se budu o sebe co nejlépe starat. Pokud jde o výživu, kosmetiku, knížky, prostředí, kterým se obklopuji, lidi (částečně)... A jo, díky tomu se cítím líp, takže to plní účel. Už se těším na jaro, myslím, že to bude takhle naladěných víc lidí. Eva
OdpovědětVymazatAhoj, dostala jsem se díky Trb a jejímu jančení na blog Moory, kde píšeš, že něco ve voděodolné řasence je škodlivé. Je to sice off topic, ale zeptám se. Pokud to vadí, smaž to. Zajímá mě, co to je? Jak moc je to nebezpečné? Jak se to přes ty řasy dostane.. a kam? A je to nebezpečnější než se ráno nadýchnout třeba v Mostě? Díky.
OdpovědětVymazatNevadí :-) Co je to konkrétně, už si nepamatuju, zkusím to zase dohledat. Až tak nebezpečné to samozřejmě není, proto se ty testy na zvířatech dělají, že jo, ale ve skutečnosti nikdo nezkoumá, co to udělá, když budeš dvacet let používat každý den takovou řasenku, to nejde. Přes řasy se tu může dostat na sliznici oka - řesenka je nerozpustná ve vodě, ale v tuku ano (který je v kůži všude kolem) a při odličování si to člověk taky namatle všudemožně. Vzhledem k tomu, že délka života lidí v Mostě je asi tak přibližně stejná jako délka bab, používajících voděodolnou řasenku, tak bych řekla, že to bude třeba i nastejno. Spíš jde o to, že přestěhovat se z Mostu někam jinam je trochu komplikovanější než vyměnit řasenku. Ono je to jak s chemickými postřiky, pesticidy a tak - pokud je s něčím potřeba manipulovat v ochranném obleku, tak to nemám chuť jíst ani v malém množství. A takhle koukám i na kosmetiku.
Vymazat