STRES

Být ve stresu je poměrně módní záležitost, něco jako mít depku. Aby si lidi kolem náhodou nemysleli, že se máte nějak moc dobře, ono se to v našich končinách tak nějak nehodí... Btw. zkusili jste někdy  na otázku „Jak se máš“ odpovídat něco jako „výborně“, „skvěle“, „super“ nebo tak? Někdy jsou ty reakce docela srandovní :-)

Zpět ke stresu. Mám za sebou opravdu hodně, ale hodně stresové období, které ještě není až tak úplně za mnou, ale které jsem snad bez újmy na duševním či fyzickém zdraví přežila ( a mám díky tomu pocit, že už fakt snad přežiju všechno), tak se podělím o pár poznatků, které by se mohli hodit i někomu dalšímu.

Napřed si ale vyjasněme, co vlastně stres je (tak nějak lidsky, superodborných definic najdete všude mraky, pokud máte zájem). Nejprve ale co stres NENÍ. Stres není emoce, takže pokud máte strach, jste naštvaní, nešťastní, rozčilení...neznamená to nutně, že jste ve stresu a taky je s tím potřeba trochu jinak pracovat.

Já bych přirovnala stresovou situaci k tomu, když utíkáte před jedoucím vlakem. Napřed docela dobrý a ono vás to i nakopne a podáte lepší výkon, jenže pokud to včas neskončí, tak běžíte, běžíte, už nemůžete, nevnímáte, už nemůžete ani uhnout na stranu a nakonec prásk a je po vás. Beze srandy. Stres je tlak, je to něco, co máte pocit, že se na vás valí zvenčí. Je to rozpor mezi tím, co chcete a co byste měli (aneb nejlepší způsob, jak si vytvářet stresové situace je prokrastinace, protože to neděláte ani jedno z toho a ve finále jste nejen ve stresu, protože nestíháte, ale ještě navíc otrávení, protože jste ani nedělali nic, co by vás fakt těšilo a tím dobili baterky).

Nejzrádnější na stresu je ovšem to, že nezáleží na míře či závažnosti situace, ale na délce trvání. Četla jsem krásný příklad, který to demonstruje. Pokud máte něco držet v ruce, tak vás samozřejmě zajímá, jak je to těžké, takže děláte rozdíl mezi sklenicí vody a bednou knih. Ale ve skutečnosti záleží na tom, jak dlouho budete muset danou věc udržet. Pokud budete držet bednu knih pět minut, bude to nepříjemný, ale nic se vám nestane. Budete-li držet sklenici vody v ruce několik hodin nebo třeba celý den, ruka se vám odkrví a pak klidně i odumře (asi ne za den, ale zkoušet to nebudu). A toto je největší nebezpečí, které s sebou stres přináší. Je spousta situací, které jsou natolik závažné, že vy i okolí dobře chápete, že je potřeba něco udělat nebo vám  pomoct, abyste to nějak škaredě neodnesli. Ale pak je, bohužel, hodně situací, které jsou na první pohled skoro neškodné, tak nějak „normální“ a není zas až tak pádný důvod se jimi nějak víc zabývat, protože to přece „vydržíte“, je to „normální“, až tak nic strašného se vám neděje... A ono je to možná pravda, jenže pokud přešvihnete tu hranici, tak taky můžete zjistit, že vám černá ruka kvůli pitomé sklenici s vodou. 

Takže co se s tím dá dělat.

Nejprve je potřeba si uvědomit, že stres je něco, co sice jakoby přichází zvenčí, ale ve skutečnosti to neexistuje, dokud tomu neuděláme prostor ve své hlavě. Stres je vlastně naše reakce na nějaké okolnosti a ta reakce je nejen špatná, ale taky je dobrovolná. Vím, že spousta lidí namítne, že tomu tak není, ale skutečně stačí trocha cviku, aby člověk pochopil, že nějaká situace a naše reakce na ni, nemají žádnou kategorickou souvislost, že pokud je naše reakce na něco „automatická“, tak to taky znamená, že jedeme na takového toho mentálního „autopilota“, o věcech moc nepřemýšlíme a necháme je, aby se nám „děly“, aniž bychom do toho nějak vědomě zasahovali. Člověk je schopen ovládat svoje reakce a emoce ve vztahu k nějaké události nebo situaci. Není to nic nového, najdete to už u stoiků a ne, není to o tom, že by vám ty věci byly jedno. Ale pokud vám někdo ukradne auto a vy se zhroutíte, protože nebylo pojištěný nebo nemáte na nový nebo nebylo vaše... jste tím zhroucením blíž tomu, že se ta situace vyřeší? Nejste, samozřejmě. Tak mi dejte jeden jediný logický argument, proč byste to teda měli udělat. Protože jediný důsledek pak je, že kromě auta přijdete ještě o spoustu energie, času a podobně esotericky zaměřeným jedincům i dojde, že si tím na sebe přivoláte akorát nějaký další průser. Naučit se ovládat svoje reakce a emoce vyžaduje sice dost úsilí, zvlášť pokud celý život děláte pravý opak, ale ve finále se vám to bohatě vyplatí.

Takže to by bylo to nejtěžší na začátek. Jen o trochu snazší věc, která vás uchrání od stresu, je užitečný návyk dělat vše tak, jak nejlíp dovedete, prostě podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Když jdete na zkoušku, máte přečtené všechno, co jste měli mít, naučili jste se, co bylo třeba, chodili jste na přednášky, prostě není nic, kde víte, že jste to ošulili, nebudete ve stresu, i když víte, že v komisi sedí největší debil na fakultě. Protože nic víc jste udělat nemohli, debila asi zastřelit nepůjdete, takže tam vlezete a děj se vůle boží. Ale pokud víte, že jste mohli a měli udělat ještě tohle a támhle to a bože, mít tak ještě týden, já bych to fakt přečetla... Stres jako z učebnice. 

Upřímně ale nevím, co je snazší, protože obojí vyžaduje opravdu velkou disciplínu. Ale s myslí to je stejné jako s tělem – když se rozhodnete začít běhat, tak asi taky nepůjdete rovnou na maraton. Tomu všichni rozumí, ale jak jde o mysl, tak má kdekdo pocit, že když to nejde samo a hned, tak to znamená, že to prostě nejde vůbec. Jakýkoliv mentální návyk je ale potřeba trénovat úplně stejně jako návyk fyzický a je to i logické, protože tělo a mysl jsou provázané neskutečnou měrou, tak není žádný důvod, proč by se s nimi mělo zacházet nějak výrazně odlišně. Takže pokud se rozhodnete, že se chcete snažit dělat vše, jak nejlépe dovedete, začněte od malých věcí. Soustřeďte se na všechno, co děláte. Dokončete všechno, co začnete. Uvidíte, jak strašně uklidňující může být třeba i mytí nádobí. Prakticky jakoukoliv denní činnost můžete tímto přístupem proměnit v meditaci a tím z ní čerpat energii. Ale líp se to říká než provede, protože to znamená odfiltrovat z mysli všechno ostatní a soustředit se jen na danou činnost, jenomže člověk má pořád pocit, že pokud dělá něco, co nevyžaduje zapojení intelektu, tak je potřeba se od daného mentálně odpoutat a něco „řešit“. Máme pocit, že nám to pomáhá, ale ve skutečnosti nevyřešíme nic, naopak se právě propadáme do deprese a stresu, protože se v hlavě zaobíráme něčím, co nemůžeme v daný okamžik realizovat a už zas „nestíháme“ a ten vlak je zpátky.

A teď už něco jednoduššího. Tohle teda jednoduché je, ale vypadá to trochu divně. Usmívejte se. Jakmile začnete mít pocit, že už vážně nezvládáte, ale nemáte možnost nějak vysadit, přemožte se, neřešte, že budete vypadat jak debil a začněte se usmívat. Opravdu stačí jen ta grimasa, pokud se vám nepodaří nic jiného. Skutečně to pomáhá, mám to vyzkoušeno a ano, napřed si připadáte fakt divně a pokud máte možnost, vyzkoušejte si to doma a kontrolujte v zrcadle, jak vypadáte, abyste pak na veřejnosti měli jistotu, že to můžete použít, aniž by vás odvezli rovnou do Bohnic. Je to opět návyk, takže výsledky se nedostaví do pěti minut od té chvíle, co to prve zkusíte. Mně to poprvé trvalo čtyřicet minut křečovité grimasy, než jsem ucítila nějakou změnu a uvolnění, ale stála za to. Teď už mi stačí třeba pět nebo deset minut, někdy i jen letmý úsměv, aby se věci tak nějak porovnaly.

A teď nějaké drogy :-) Velmi dobře působí aromaterapie, ale musíte to na sebe fakt hrnout, pokud vám opravdu není dobře a chcete a potřebujete nějaký výsledek. Vůni je potřeba vybrat individuálně, protože někdo potřebuje spíš povzbudit, někdo utlumit... Obecně se hodně doporučuje levandule, ale jsou i jedinci, kterým nedělá dobře. Mně třeba. Na mě působí naprosto báječně neroli. Je potřeba hodně zkoušet, pokud se jedná o uvolnění psychického napětí, protože tam hraje dost velkou roli i naše čichová paměť a ne každá vůně na nás tím pádem bude vždy působit, jak má. Obecně platí, že pokud vás uklidňuje nějaké přírodní prostředí – les, louka, zahrada...,hledejte vůni, která vám toto prostředí evokuje, protože na vás bude velmi pravděpodobně působit stejně. Daný éterický olej pak můžete míchat a kapat prakticky kamkoliv – do tělového mléka, do vlasového tonika (nebo jej jen vetřít do vlasů), nakapat pár kapek do vody a po důkladném protřepání používat jako deodorant (pozor na oblečení), do napařovací žehličky, na filtr vysavače, samozřejmě do aromalampy... Pokud vůni opravdu milujete a nejedná se o nic, co není vhodné k použití na kůži, můžete zkusit i klasickou inhalaci.

Dále samozřejmě bylinky – meduňka, třezalka, heřmánek, bazalka svatá (tulsi)... Zrovna tak seženete spoustu už přímo namíchaných směsí, ale platí to stejné jako u aromaterapie – nelze čekat, že si dáte dva loky a uvidíte rozdíl, jestli chcete tohle, šlehněte si rohypnol. Čaj je potřeba připravit tak, jak se má a pít určitě jednou (ale spíš 2-3x) denně a nějaký rozdíl byste mohli ucítit tak po týdnu, ale klidně i později. Samozřejmě se může stát, že vám daná bylina nebo směs sedne tak, že si dáte loka a jste v rauši, ale to se mi zatím nestalo a spíš čelím námitkám, že daná věc nefunguje, než že by účinky byly nesnesitelně průkazné.

Homeopatika jsou v případě stresu možná indikovat jen individuálně, protože je to vždy souběh více faktorů a je na ně potřeba brát zřetel.

Nejproblematičtější část – alkohol a nikotin. Tak ano, pomáhá to, to každý asi ví. Subjektivně je vám líp, pokud to ovšem nepřeženete a někdy se opravdu stane, že vás dva panáky denně zachrání před odvozem někam na jipku. Ale... Pokud člověk používá alkohol a nikotin jako podpůrné prostředky, musí počítat s tím, že psychická závislost se vytvoří daleko rychleji a daleko intenzivnější, než kdyby stejné množství (nebo i větší) konzumoval jen tak ze zábavy s kamarády. Kouříte-li proto, abyste se uvolnili, počítejte s tím, že i třeba při dvou cigaretách denně se u vás za pár týdnů může projevit těžká závislost a vy budete v situaci, kdy jste si zvyklí zapálit a najednou nemůžete, vypadat jak feťák na odvykačce a pomalu mlátit hlavou o zeď. A to samé platí o alkoholu. Takže si v tomto případě člověk opravdu dost koleduje o problém, který se nakonec může vyjevit daleko větší než byl ten původní, který jsme chtěli řešit. O závislostech to bude zase někdy jindy, do toho se teď nechci pouštět, ale pokud máme mluvit o stresu, bylo by pokrytecké alkohol a cigarety vynechat.

Nehodlám se teď ani nikdy jindy zabývat marihuanou, protože ji špatně snáším (fyzicky, jinak jsem velmi liberální), tudíž nemám žádné vlastní zkušenosti, které by k něčemu byly a ani se v mém okolí nijak přehnaně nekonzumuje, abych mohla čerpat ze zkušeností někoho blízkého. Takže pokud někoho zajímá, tak bych vás odkázala asi na JXD :-) Jednak se spoustu věcí dozvíte, jednak si můžete sami udělat obrázek o následcích dlouhodobého užívání.

A jak bojujete se stresem vy? Dobrých nápadů není nikdy dost... :-)

FLOWER POWER ANEB PROČ MÁM RÁDA PŘÍRODNÍ KOSMETIKU

Zde bych jen ráda předeslala, že v tomto článku hodlám vyjádřit svůj NÁZOR na používání a přínos přírodní kosmetiky. Zdůrazňuji to proto, že jsem si na více místech všimla, že dnešní internetová a blogy sledující generace (která nejspíš zahrnuje různé lidi všeho věku) často netuší, co to vlastně znamená a co si s takovým názorem počít. Takže bych jen ve stručnosti upozornila, že s názor je subjektivní pohled dané osoby na věc a lze s ním buď souhlasit nebo polemizovat nebo nesouhlasit. Souhlas vypadá „ano, myslím si to samé“, polemika „tak toto si nemyslím, protože…“, nesouhlas „myslím si něco naprosto jiného“. Komentáře ve smyslu „jsi blbá kráva, protože si myslíš to a to“ nejsou ani jedno a zrovna tak reakce „tak takhle to vůbec není, je to úplně jinak“ je naprosto irelevantní, jelikož se snaží objektivně posoudit něco subjektivního, což je nesmysl a o mém názoru, že objektivno neexistuje zase někdy jindy… :-)

Erudovaným a kultivovaným čtenářům se omlouvám za úvod od věci, ale moje zkušenost mě donutila toto zdůraznit…. A teď už k té kosmetice.

Víceméně čistě přírodní kosmetiku jsem začala používat cca před pěti lety. Píšu víceméně přírodní, protože jsem začala Lushem, který přece jen není až tak úplně ortodoxní. Bylo to asi pět měsíců po porodu mého prvního syna a začala se mi nehorázným způsobem kazit pleť a chovala se naprosto zběsile, předtím byla způsobně smíšená s občasnými záchvaty mírného akné, najednou byla chvíli suchá, chvíli mastná, pupínky se začaly dělat na úplně absurdních místech, kde jsem dřív neměla ani póry, zatímco T-zóna byla v pohodě… Čím to bylo, netuším dodnes, obligátnímu vysvětlení, že hormony, nevěřím ani za mák, protože věřím, že vám rozhodí hormonální systém nasazení či vysazení antikoncepce, protože je to naprosto nepřirozený zásah do organismu, ale na porodu a kojení nic nepřirozeného není, navíc se v tu dobu v tomhle směru prostě nic nestalo – nekojila jsem víc ani míň, nevrátila se mi menstruace… Ale prostě jsem se obrátila ke kytičkám, já jsem k přírodní kosmetice měla vřelý vztah už prakticky od dětství, jenomže pak mi logicky začalo vrtat hlavou, že ty krásné a blýskavé kelímky v parfumeriích musí být přece lepší než nějakej heřmánek… A jak to dopadlo? Jestli jsou ty kelímky lepší nebo horší jak heřmánek, tak to fakt nevím. Ve všech fázích svého kosmetického vývoje (avon a spol., dior a spol., vichy a spol., lush a spol., nobilis tilia a spol….) jsem měla období super pěkné pleti a období krizí a nevšimla jsem si, že by u něčeho jedno či druhé nějak výrazně převažovalo… Proč jsem tedy zakotvila ve skupině nobilis a spol.?

Víte, co na sebe dáváte.

Já tedy nevím, jak pro koho, ale pro mě je to celkem důležité, pokud jím, piju nebo na sebe mažu něco, o čem nevím, co to je nebo z čeho se to vyrábí, dost mě to znervozňuje. A jelikož nejsem chemik, tak pokud si vezmu krém třeba od Estée Lauder (které jsou teda mimochodem moc fajn a s klidným svědomím je komukoliv doporučím), tak minimálně o půlce věcí ve složení nevím, co to znamená. A mně to vadí. Chci vědět, jestli na sebe mažu nějaký derivát palmového tuku nebo výtažek z velbloudího hrbu. Už proto, že na sebe odmítám dávat cokoliv živočišného původu, nikoliv z ideologických, ale čistě estetických důvodů. A proto také upřednostňuji kosmetiku se spíše jednodušším složením, jsem pro jednoduchost obecně.

Přírodní kosmetika voní.

A tak jasně, už to slyším… :-) Vím, že ne vždycky a že občas ten smrad ale fakt stojí za to. Můj poslední objev na poli „už nikdy více, pokud nemám skončit jako bulimička“ byla heřmánková květová voda, to jsem fakt nedávala a to si myslím, že už jsem si toho za těch pět let načichala hodně. Malá odbočka – květové vody neboli hydroláty nevoní většinou ani trochu podobně jako esenciální oleje z dané rostliny, snad  jen růže a to ještě jak která. Jako co voní ten heřmánek, jsem už milosrdně zapomněla, ale vím, že mi to připomínalo něco, co si rozhodně nechci matlat na obličej. Ne, hovno to nebylo, to vím jistě, ale něco na ten způsob.

Ale…najdete konvenční kosmetiku, která bude mít skutečně autentickou vůni levandule? Růže? Máty? Meduňky? Rozmarýnu? Atd…. Ani náhodou. Pokud si zvyknete na přírodní vůně, tak je prostě rozlišíte od syntetických (pozor a to i v parfémech a pak to teprve začne slušně lézt do peněz) a pokud jste z lidí, kterým není jedno, jestli jsou v něčem jahody nebo szmak jagodowy, tak když budete chtít vůni růže, tak asi půjdete rovnou ke zdroji.

Miluju kytky.

Můj sen je mít vyzdobený byt kvetoucími a řezanými květinami všude, bohužel řezané dost lezou do peněz a živé jsou trochu problematické, neb je sice miluju, ale nejsem žádný Mičurin, občas je zapomenu zalít, nehnojím je, stavím je tam, kde se mi líbí a ne tam, kde rostou…a chci, aby pořád kvetly J Což se mi v mém předchozím bydlišti dařilo s orchidejemi, z čehož jsem byla nadšená, jenže momentálně mi zase chcípou a nekvetou… A ani nemám zahradu, takže svoji lásku realizuju skrz kosmetiku a jsem celkem spokojená.

Nemusím řešit, čím namazat děti.

A prostě je namažu tím, čím se mažu já. Což je jednak praktické, jednak často jediné možné, protože můj ještě ne tříletý mladší syn se umývá se mnou a vyžaduje kopírovat mé kosmetické úkony a na argument „to je jen pro maminku“ reaguje hysterickým řevem „ne, ci kém!!!“. A já nemusím řešit, jestli ho kus olízne nebo ne. A asi proto, že jsou prakticky od malička zvyklí, tak se nikdy po ničem neosypali. Akorát protivrásková séra si zatím syslím jen pro sebe :-) 

A na závěr bych chtěla vyjádřit svůj možná trochu kontroverzní názor na jeden mýtus, který se o přírodní kosmetice šíří. Často se doslechnete, že při přechodu z konvenční na čistě přírodní kosmetiku se vám přechodně zhorší pleť, jelikož se detoxifikuje, čistí a kdesi cosi. Nemám to tedy podloženo žádnou vědeckou studií a ani průzkumem reprezentativního statistického vzorku, ale fakt jsem přesvědčená, že to je totální blbost. 

Jednak si myslím, že tělo má vlastní nástroje detoxifikace, ano, různé toxiny do sebe rozhodně dostáváme, ale nepředpokládám, že náš organismus čeká, až na sebe začneme plácat nějaký esenciální olej, aby se jich začal konečně zbavovat, navíc by lidé, co na přírodku nepřejdou nikdy, museli být tak třeba kolem čtyřicítky odsouzeni k tomu, že jim obličej díky podkožním zásobám toxinů exploduje a oni zůstanou nadosmrti znetvořeni (pokud to teda nezačnou několikrát denně mazat arganovým olejem, který jest naprostým zázrakem úplně na všechno, uzdravuje malomocné, křísí mrtvé a mně neudělal naprosto nic, co by stálo za řeč…).

Jednak v dnešní době, kdy jsou lidé, kterým je diagnostikována alergie na vodu, na chlad a já nevím, na co ještě, je prodávat cokoliv, co se skládá výhradně z přírodních komponentů, které jsou často silnými alergeny i v malém množství, fakt docela o hubu. Většina velkých značek konvenční kosmetiky (spíš teda všechny, protože když se kouknete, co komu patří, tak malé značky prakticky neexistují) všechno testují až do zblbnutí, protože kdyby se někdo osypal po krému za dva tisíce, tak by byl logicky dost nakrklej a asi by ho nezajímalo, kolik patentovaných převratných objevů moderní vědy v tom je. Vyzkoušela jsem, myslím, fakt dost konvenční kosmetiky různých značek, spíše dražších a svoje zkušenosti bych shrnula asi takto. Jediné, co je krém skutečně schopen přinést, aniž by riskoval nějaké podráždění, je hydratace. Výzkumy jsou vcelku pokročilé a většina lidí má stejně primárně problém s hydratací, takže krém, co hydratuje dobře, je považován za skvost, neboť dobře hydratovaná pleť je hladší, jemnější, barevně sjednocená, zářivější, no prostě pěknější. Hluboké vrásky nevyhladí nic, proto jsou často krémy pro kategorii 50+ nabouchané silikony, aby to vypadalo, že to dělá aspoň něco. Většina zázračných krémů a sér, za kterými stojí roky a roky výzkumů (jak uvádí reklamní plakáty), obsahuje silikony a třpytky, protože pak ta pleť prostě vypadá okamžitě líp a vy nemáte pocit, že jste hodili peníze z okna. Nezpochybňuji obsah účinných látek a různých výtažků, nejsem z těch, kdo tvrdí, že La Mer je stejný jako modrá Nivea (navíc se nemažu ani jedním, tak fakt nevím, ale srovnání jsem několikrát četla a bylo to docela zajímavé), ale většinový zákazník prostě nechce čekat půl roku na nějaký efekt, který většinou stejně spočívá akorát v tom, že pleť stárne pomaleji, takže do jaké míry ten který krém funguje, vlastně nikdy nezjistíte, dokud se nenaklonujete a zavrhnuté já nezačnete mazat jen indulonou.

Takže jakmile přejdete na přírodku, je to asi tak jako byste se z perfektně vydezinfikovaného nemocničního komplexu, ve kterém jste žili třeba třicet let, dostali najednou do pralesa. Přestože jste udělali posun správným směrem, váš organismus na to není zvyklý a také tak reaguje. Ale jelikož se jedná o prostředí, které mu je přece jen logicky bližší než to, z čeho jste vyšli, adaptuje se poměrně rychle a potíže odezní. A toto je důvod, proč mají někteří lidé na přírodní kosmetiku negativní reakci, která časem zmizí. Jejich pleť je najednou vystavena daleko agresivnějším složkám, než tomu bylo dosud. A na něco si prostě nezvykne nikdy, i kdyby to bylo sebezdravější. Já se třeba osypu po grepu, i když ho jen jím, oleze mi pusa. Jiný citrus mi nevadí. Čímž jsem ochuzena o všechny jeho super vlastnosti, ale prostě bohužel... Takže máte-li nějaký závažnější kožní problém, který se rozhodnete řešit přírodně a nerozumíte tomu, tak honem mazejte za někým, kdo tomu rozumí nebo opravdu hooodně pečlivě hledejte a vybírejte zdroje, protože ani ten největší sajrajt z drogerie vám neudělá takovou paseku jako blbě zvolený esenciální olej v nevhodné koncentraci.

Takže já tezi, že přírodní kosmetika je „lepší“ než chemická, nikomu cpát nehodlám. Já ji miluju, děsně mě to baví, líbí se mi, že pokud chcete, bez problémů si umícháte věci na míru, spousta věcí je naprosto multifunkčních, takže třeba na cestování je to dost praktické, protože můžete mít jedno mýdlo a jeden krém/olej pro celou rodinu a řekla bych, že funguje rozhodně stejně, jestli ne líp a často za dvě stovky dostanete úplný poklad, po kterém byste v regálech u Chanelu pátrali marně. Ale skutečně si myslím, že pokud žijete ve městě, pohybujete se v blízkosti frekventovaných silnic, kupujete jídlo v supermarketech, pijete vodu z kohoutku nebo pet lahví (někdo nějaký nápad, odkud mám teda pít vodu?!), tak řešit to kosmetikou je asi maličko zcestný. Fakt si myslím, že nakonec asi umřeme na něco jinýho než na používání blbýho krému....

NEPLEŤME SI POJMY S DOJMY

Abychom tak nějak věděli, o čem se tu bavíme, tak bych chtěla stručně definovat pár věcí. Předesílám, že se nehodlám s nikým přít o tom, jestli daná věc funguje či nefunguje, mně ke štěstí stačí, že to funguje mně a mým blízkým, každý další jest svého štěstí a zdraví strůjcem a je mi jedno, jakým způsobem sám se sebou nakládá. Bude to stručné a zjednodušené, koho zajímají podrobnosti, jistě je schopen si je dohledat, není mým záměrem sem prsknout disertaci na téma alternativní medicíny.

Homeopatie

Vychází z principu, že podobné se léčí podobným. Proto je značná část homeopatických léků velmi pochybného původu, jedná se o jedovaté rostliny, minerály, kovy, zvířecí jedy…prostě o věci, které našemu tělu rozhodně neprospívají a nic pěkného mu nedělají. Homeopatie nám je ovšem servíruje v trochu jiné podobě. Základní premisou je, že voda nese informaci a jelikož je naše tělo z velké části tvořeno vodou, tak takto předaná informace má potenciál rozšířit se všude a zasáhnout tělo komplexně. Takže všechny tyto mňamky nám homeopatie servíruje naředěné prakticky ad absurdum, odtud argument, že v těch kuličkách vlastně nic není a nemá to cenu brát. Takže pokud přenosu informací vodu věříte nebo jste si sami zkusili, jak blbě vám taky po homeopatikách může být, tak chápete, že ředění ničemu nevadí, ba naopak, protože otravu hadím jedem si můžete zajistit někde zadara a nemůsíte kvůli tomu pracně shánět něco po lékárnách. Takže vlastně dostanete do těla stopové množství něčeho, co při požití v normálním množství vyvolá takové příznaky, které chcete momentálně vyléčit. Jakým způsobem homeopatické léky používat zase někdy jindy. Jen podotýkám, že každý, kdo si dal někdy ráno po kalbě vyprošťováka, použil princip, na kterém homeopatie staví. Je zajímavé, že zejména mezi vyznavači teorie „čím jsem se pokazil, tím se taky napravím“, je homeopatie zhusta zatracována jako něco pofiderního. Vím, o čem mluvím, měli jsme několik let hospodu :-)

Bachovy esence

Jediná věc, kterou mám na sobě vyzkoušenou fakt velmi málo, vlastně skoro vůbec. Základní myšlenka je podobná a sice přesvědčení, že voda nese informaci, on se taky Bach zabýval vesměs homeopatií. Ale při svojí praxi zjistil, že víc než nemoc sama je důležité, jak pacient na svoji nemoc reaguje. Začal tedy vyvíjet podpůrné prostředky, které by pacientům pomohly vyrovnat se s nemocí. A protože každý je jiný a nemoc vlastně není nic jiného než krizová situace, spatřily světlo světa Bachovy květové esence, které jsou použitelné na široké spektrum psychických problémů. Od homeopatie je odlišuje hlavně to, že naopak využívají pozitivní síly rostlin a květin (jsou výhradně rostlinné, odtud jejich název) a zjednodušeně se dá říct, že daná rostlina by vám jejich prostřednictvím měla předat svůj pozitivní potenciál. A také se využívají výhradně na psychické problémy, rýmu si bachovkami asi nevyléčíte, i když taky záleží, proč tu rýmu máte, že… Velmi nekorektně se dá říct, že jde v podstatě o kytky vylouhované ve vodě, což je následně konzervováno vinnou brandy a kapete si to pod jazyk či do nějakého nápoje. Jak moc dobře to funguje, fakt nevím, protože pokaždé, když jsem si pro sebe hledala nějakou esenci, tak už to, že jsem musela definovat problém, na který ji potřebuji, mně přihrálo nějaké další souvislosti a problém se vyřešil uvědoměním si příčiny a bylo vymalováno. Z toho důvodu je nemám ani vyzkoušené na dětech, jednak mi (i jim) vadí ten alkohol, protože si fakt myslím, že není dobrý učit děcko ve fázi vtiskávání na chuť tvrdýho chlastu, na to je dost času v pubertě, jednak jim prostě z principu nedávám nic, co má působit na psychiku a já to nemám vyzkoušené.

A neodpustím si rýpnutí do jedné nejmenované značky nabízející skutečně příjemnou a velmi kvalitní kosmetiku (to je fakt, nikoliv ironie) – bachovky, a to ani, když jsou bio, nemají zhola NIC společného s aromaterapií, jsou to dva odlišné koncepty, které se mohou samozřejmě velmi dobře doplňovat, ale tím to končí, podobnost mezi nimi neexistuje ani náhodná. Proto nedokážu sama posoudit účinek, protože jediná věc s bachovkami, kterou jsem používala, byl parfém, který byl čistě růžový a používala jsem ho v rámci aromaterapeutického řešení jednoho mého zdravotního problému a že je v tom Bachova krizová směs, jsem brala jako příjemný bonus.

EDIT. Asi tři týdny po napsání příspěvku dostal starší syn "virózu" - klasika, večerní a noční horečka, rýma, škrábání v krku... Měla jsem velmi silné podezření, že vím naprosto přesně, jak k tomu přišel, jen jsem moc nevěděla, co bych s tím provedla a nemohla jsem najít homeo, o kterých vím, že jsem je na 100% měla a asi se tedy ztratily při stěhování. Zato jsem našla Bachovky, které jsem pořídila před pár lety a které jsou přesně na problém, který - podle mého - tu virózu zapříčinil (jen odbočka - v případě viróz a jiných přenosných onemocnění nejde o to, že bychom si tu nemoc na základě nějakého psychického problému "vytvořili", ale prostě vytvoříme imunologicky takový stav, abychom to "chytli"). Nebudu to natahovat - do dvaceti minut byla horečka pryč, děcko se úplně sebralo (byl večer a já řešila, jestli mu nakonec nedat Nurofen, aby mohl vůbec spát), spal krásně klidně celou noc jak zabitý (noc předtím jsme prakticky komplet probděli) a ráno mu zbyla jen slabá rýma. Beru si jako socialistický závazek prozkoumat Bachovky blíže. Kdo neví, co je socialistický závazek, ať je šťastný a dělá vše proto, aby se to nikdy nemusel dozvědět.

Aromaterapie

Tak tady jsou všichni doma, že ano. Využívá vůně k harmonizaci organismu a odstranění konkrétních zdravotních obtíží. Je samozřejmě nutné, aby vůně byly přírodního původu, parfém od Bosse vám toho mnoho nevyléčí. Vyzkoušeno mám na poměrně nepříjemném problému, ke kterému se časem vrátím podrobněji, nicméně podle svých zkušeností musím říct, že je potřeba danou vůni využívat multifunkčně a často, zapálit si jednou denně aromalampu nemá, minimálně na mě, žádný velký efekt.

Psychosomatika

Je založena na tezi, že tělo a duše jsou propojené a skrz tělo se manifestuje nějaký problém, který má primárně duše a opakované a dlouhodobé ignorování nebo potlačení nějakého psychického problému způsobí nemoc těla. Daný problém se pak léčí více méně psychoterapií, která je cílená na odhalení problému, který nemoc způsobil.

Symbolický význam nemocí

Funguje stejně jako psychosomatika a většinou se od sebe tyto dva směry těžko oddělují. Rozšiřuje psychosomatiku v tom, že vnímá tělesné orgány a funkce symbolicky. Je poměrně komplexní, některé souvislosti jsou patrné na první pohled a snadno pochopitelné (bolí vás v krku, protože jste neřekli někomu něco, co jste chtěli a měli – je to zjednodušené, ale dost dobře to funguje), některé jsou jasné méně (horní zuby symbolizují budoucnost, proč, to nevím, ale přesně pomocí této teze jsem si vyléčila ten zánět, takže něco na tom asi bude).

Přírodní kosmetika

To jen tak pro pořádek. Fakt nemám na mysli Oriflame, Yves Rocher a jim podobné. Nic proti nim, nicméně přesnější označení je kosmetika s rostlinnými výtažky (ano, vím, že mají i bio řady a blabla..). Pro mě je přírodní kosmetika taková kosmetika, která obsahuje pouze přírodní složky. Proti konvenční kosmetice nemám zhola nic, přírodní kosmetiku mám prostě raději, nedělám to proto, že mám pocit, že by mě to po zdravotní stránce nějak spasilo, vzhledem k tomu, že žiju ve velkém městě, tak za den zaručeně nadýchám víc svinstva, než bych si při nejlepší vůli zvládla naplácat na obličej.

PROČ TADY ASI NEBUDOU ŽÁDNÉ FOTKY...

Protože nefotím. Asi to je v dnešní době, kdy máte integrovaný digitální foťák pomalu i v hajzlpapíru, docela divný, ale nějak se tomu trendu nedokážu přizpůsobit. Ale bavíme se o ženské, co má ráda hady a nejí čokoládu, takže s nějakou lehčí odchylkou je třeba počítat. Umím to, jsem adekvátně vybavena, ale prostě mě to tak nějak nebaví.

Ráda si prohlížím cizí fotky, vypusťte mě někam do galerie a odejdu s paklíkem pohlednic s uměleckými fotkami všeho druhu, ale já sama...prostě nic. Můj důvod k nefocení naprosto pregnantně vyjádřil v jedné filmové scéně David Lynch aka nejlepší režisér všech dob, myslete si, co chcete :-) Je to hned na začátku filmu Lost Higway. Hlavní hrdina obdrží do schránky videokazetu, na které je jeho manželka zavražděná, ačkoliv je normálně mezi živými (bizardní lynchovské okolnosti vynechávám), takže logicky hned volá policajty. A ti mu v rámci výslechu položí otázku, jestli má videokameru. Bill Pullman odpoví, že nikoliv. Čímž se okamžitě stane daleko podezřelejším, protože, logicky, co to je, do prdele, za člověka, který NEMÁ videokameru?! Samozřejmě následuje otázka Proč? A na tomto místě mi Lynch vlezl do hlavy a Bill Pullman odpoví „Rád si pamatuju věci po svým.“ Z mého pohledu naprosto vyčerpávající odpověď. Prostě si tak nějak myslím, že to, jak mi věci zůstanou či nezůstanou v hlavě, má nějaký důvod. Dokud je mám v hlavě, jsou moje, věci a lidi na fotkách mi přijdou tak divně odosobnění. Občas mě trochu mrzí, že nemám třeba víc zdokumentované děti, ale když se na některé fotky dívám, tak mi přijdou skoro až cizí. Nějak mi chybí ten kontext, který okolo toho mysl vytváří.

Takže s tím prostě tak nějak nejsem familierní a i když k focení/nefocení na blog asi nepotřebujete žádný hluboký filosofický důvody, tak já tento svůj postoj asi nebudu měnit. Nebo třeba časem ano, ale jistě to nevím, takže komu vadí mnoho textu a málo obrázků, tak je tímto varován dopředu...