STRES

Být ve stresu je poměrně módní záležitost, něco jako mít depku. Aby si lidi kolem náhodou nemysleli, že se máte nějak moc dobře, ono se to v našich končinách tak nějak nehodí... Btw. zkusili jste někdy  na otázku „Jak se máš“ odpovídat něco jako „výborně“, „skvěle“, „super“ nebo tak? Někdy jsou ty reakce docela srandovní :-)

Zpět ke stresu. Mám za sebou opravdu hodně, ale hodně stresové období, které ještě není až tak úplně za mnou, ale které jsem snad bez újmy na duševním či fyzickém zdraví přežila ( a mám díky tomu pocit, že už fakt snad přežiju všechno), tak se podělím o pár poznatků, které by se mohli hodit i někomu dalšímu.

Napřed si ale vyjasněme, co vlastně stres je (tak nějak lidsky, superodborných definic najdete všude mraky, pokud máte zájem). Nejprve ale co stres NENÍ. Stres není emoce, takže pokud máte strach, jste naštvaní, nešťastní, rozčilení...neznamená to nutně, že jste ve stresu a taky je s tím potřeba trochu jinak pracovat.

Já bych přirovnala stresovou situaci k tomu, když utíkáte před jedoucím vlakem. Napřed docela dobrý a ono vás to i nakopne a podáte lepší výkon, jenže pokud to včas neskončí, tak běžíte, běžíte, už nemůžete, nevnímáte, už nemůžete ani uhnout na stranu a nakonec prásk a je po vás. Beze srandy. Stres je tlak, je to něco, co máte pocit, že se na vás valí zvenčí. Je to rozpor mezi tím, co chcete a co byste měli (aneb nejlepší způsob, jak si vytvářet stresové situace je prokrastinace, protože to neděláte ani jedno z toho a ve finále jste nejen ve stresu, protože nestíháte, ale ještě navíc otrávení, protože jste ani nedělali nic, co by vás fakt těšilo a tím dobili baterky).

Nejzrádnější na stresu je ovšem to, že nezáleží na míře či závažnosti situace, ale na délce trvání. Četla jsem krásný příklad, který to demonstruje. Pokud máte něco držet v ruce, tak vás samozřejmě zajímá, jak je to těžké, takže děláte rozdíl mezi sklenicí vody a bednou knih. Ale ve skutečnosti záleží na tom, jak dlouho budete muset danou věc udržet. Pokud budete držet bednu knih pět minut, bude to nepříjemný, ale nic se vám nestane. Budete-li držet sklenici vody v ruce několik hodin nebo třeba celý den, ruka se vám odkrví a pak klidně i odumře (asi ne za den, ale zkoušet to nebudu). A toto je největší nebezpečí, které s sebou stres přináší. Je spousta situací, které jsou natolik závažné, že vy i okolí dobře chápete, že je potřeba něco udělat nebo vám  pomoct, abyste to nějak škaredě neodnesli. Ale pak je, bohužel, hodně situací, které jsou na první pohled skoro neškodné, tak nějak „normální“ a není zas až tak pádný důvod se jimi nějak víc zabývat, protože to přece „vydržíte“, je to „normální“, až tak nic strašného se vám neděje... A ono je to možná pravda, jenže pokud přešvihnete tu hranici, tak taky můžete zjistit, že vám černá ruka kvůli pitomé sklenici s vodou. 

Takže co se s tím dá dělat.

Nejprve je potřeba si uvědomit, že stres je něco, co sice jakoby přichází zvenčí, ale ve skutečnosti to neexistuje, dokud tomu neuděláme prostor ve své hlavě. Stres je vlastně naše reakce na nějaké okolnosti a ta reakce je nejen špatná, ale taky je dobrovolná. Vím, že spousta lidí namítne, že tomu tak není, ale skutečně stačí trocha cviku, aby člověk pochopil, že nějaká situace a naše reakce na ni, nemají žádnou kategorickou souvislost, že pokud je naše reakce na něco „automatická“, tak to taky znamená, že jedeme na takového toho mentálního „autopilota“, o věcech moc nepřemýšlíme a necháme je, aby se nám „děly“, aniž bychom do toho nějak vědomě zasahovali. Člověk je schopen ovládat svoje reakce a emoce ve vztahu k nějaké události nebo situaci. Není to nic nového, najdete to už u stoiků a ne, není to o tom, že by vám ty věci byly jedno. Ale pokud vám někdo ukradne auto a vy se zhroutíte, protože nebylo pojištěný nebo nemáte na nový nebo nebylo vaše... jste tím zhroucením blíž tomu, že se ta situace vyřeší? Nejste, samozřejmě. Tak mi dejte jeden jediný logický argument, proč byste to teda měli udělat. Protože jediný důsledek pak je, že kromě auta přijdete ještě o spoustu energie, času a podobně esotericky zaměřeným jedincům i dojde, že si tím na sebe přivoláte akorát nějaký další průser. Naučit se ovládat svoje reakce a emoce vyžaduje sice dost úsilí, zvlášť pokud celý život děláte pravý opak, ale ve finále se vám to bohatě vyplatí.

Takže to by bylo to nejtěžší na začátek. Jen o trochu snazší věc, která vás uchrání od stresu, je užitečný návyk dělat vše tak, jak nejlíp dovedete, prostě podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Když jdete na zkoušku, máte přečtené všechno, co jste měli mít, naučili jste se, co bylo třeba, chodili jste na přednášky, prostě není nic, kde víte, že jste to ošulili, nebudete ve stresu, i když víte, že v komisi sedí největší debil na fakultě. Protože nic víc jste udělat nemohli, debila asi zastřelit nepůjdete, takže tam vlezete a děj se vůle boží. Ale pokud víte, že jste mohli a měli udělat ještě tohle a támhle to a bože, mít tak ještě týden, já bych to fakt přečetla... Stres jako z učebnice. 

Upřímně ale nevím, co je snazší, protože obojí vyžaduje opravdu velkou disciplínu. Ale s myslí to je stejné jako s tělem – když se rozhodnete začít běhat, tak asi taky nepůjdete rovnou na maraton. Tomu všichni rozumí, ale jak jde o mysl, tak má kdekdo pocit, že když to nejde samo a hned, tak to znamená, že to prostě nejde vůbec. Jakýkoliv mentální návyk je ale potřeba trénovat úplně stejně jako návyk fyzický a je to i logické, protože tělo a mysl jsou provázané neskutečnou měrou, tak není žádný důvod, proč by se s nimi mělo zacházet nějak výrazně odlišně. Takže pokud se rozhodnete, že se chcete snažit dělat vše, jak nejlépe dovedete, začněte od malých věcí. Soustřeďte se na všechno, co děláte. Dokončete všechno, co začnete. Uvidíte, jak strašně uklidňující může být třeba i mytí nádobí. Prakticky jakoukoliv denní činnost můžete tímto přístupem proměnit v meditaci a tím z ní čerpat energii. Ale líp se to říká než provede, protože to znamená odfiltrovat z mysli všechno ostatní a soustředit se jen na danou činnost, jenomže člověk má pořád pocit, že pokud dělá něco, co nevyžaduje zapojení intelektu, tak je potřeba se od daného mentálně odpoutat a něco „řešit“. Máme pocit, že nám to pomáhá, ale ve skutečnosti nevyřešíme nic, naopak se právě propadáme do deprese a stresu, protože se v hlavě zaobíráme něčím, co nemůžeme v daný okamžik realizovat a už zas „nestíháme“ a ten vlak je zpátky.

A teď už něco jednoduššího. Tohle teda jednoduché je, ale vypadá to trochu divně. Usmívejte se. Jakmile začnete mít pocit, že už vážně nezvládáte, ale nemáte možnost nějak vysadit, přemožte se, neřešte, že budete vypadat jak debil a začněte se usmívat. Opravdu stačí jen ta grimasa, pokud se vám nepodaří nic jiného. Skutečně to pomáhá, mám to vyzkoušeno a ano, napřed si připadáte fakt divně a pokud máte možnost, vyzkoušejte si to doma a kontrolujte v zrcadle, jak vypadáte, abyste pak na veřejnosti měli jistotu, že to můžete použít, aniž by vás odvezli rovnou do Bohnic. Je to opět návyk, takže výsledky se nedostaví do pěti minut od té chvíle, co to prve zkusíte. Mně to poprvé trvalo čtyřicet minut křečovité grimasy, než jsem ucítila nějakou změnu a uvolnění, ale stála za to. Teď už mi stačí třeba pět nebo deset minut, někdy i jen letmý úsměv, aby se věci tak nějak porovnaly.

A teď nějaké drogy :-) Velmi dobře působí aromaterapie, ale musíte to na sebe fakt hrnout, pokud vám opravdu není dobře a chcete a potřebujete nějaký výsledek. Vůni je potřeba vybrat individuálně, protože někdo potřebuje spíš povzbudit, někdo utlumit... Obecně se hodně doporučuje levandule, ale jsou i jedinci, kterým nedělá dobře. Mně třeba. Na mě působí naprosto báječně neroli. Je potřeba hodně zkoušet, pokud se jedná o uvolnění psychického napětí, protože tam hraje dost velkou roli i naše čichová paměť a ne každá vůně na nás tím pádem bude vždy působit, jak má. Obecně platí, že pokud vás uklidňuje nějaké přírodní prostředí – les, louka, zahrada...,hledejte vůni, která vám toto prostředí evokuje, protože na vás bude velmi pravděpodobně působit stejně. Daný éterický olej pak můžete míchat a kapat prakticky kamkoliv – do tělového mléka, do vlasového tonika (nebo jej jen vetřít do vlasů), nakapat pár kapek do vody a po důkladném protřepání používat jako deodorant (pozor na oblečení), do napařovací žehličky, na filtr vysavače, samozřejmě do aromalampy... Pokud vůni opravdu milujete a nejedná se o nic, co není vhodné k použití na kůži, můžete zkusit i klasickou inhalaci.

Dále samozřejmě bylinky – meduňka, třezalka, heřmánek, bazalka svatá (tulsi)... Zrovna tak seženete spoustu už přímo namíchaných směsí, ale platí to stejné jako u aromaterapie – nelze čekat, že si dáte dva loky a uvidíte rozdíl, jestli chcete tohle, šlehněte si rohypnol. Čaj je potřeba připravit tak, jak se má a pít určitě jednou (ale spíš 2-3x) denně a nějaký rozdíl byste mohli ucítit tak po týdnu, ale klidně i později. Samozřejmě se může stát, že vám daná bylina nebo směs sedne tak, že si dáte loka a jste v rauši, ale to se mi zatím nestalo a spíš čelím námitkám, že daná věc nefunguje, než že by účinky byly nesnesitelně průkazné.

Homeopatika jsou v případě stresu možná indikovat jen individuálně, protože je to vždy souběh více faktorů a je na ně potřeba brát zřetel.

Nejproblematičtější část – alkohol a nikotin. Tak ano, pomáhá to, to každý asi ví. Subjektivně je vám líp, pokud to ovšem nepřeženete a někdy se opravdu stane, že vás dva panáky denně zachrání před odvozem někam na jipku. Ale... Pokud člověk používá alkohol a nikotin jako podpůrné prostředky, musí počítat s tím, že psychická závislost se vytvoří daleko rychleji a daleko intenzivnější, než kdyby stejné množství (nebo i větší) konzumoval jen tak ze zábavy s kamarády. Kouříte-li proto, abyste se uvolnili, počítejte s tím, že i třeba při dvou cigaretách denně se u vás za pár týdnů může projevit těžká závislost a vy budete v situaci, kdy jste si zvyklí zapálit a najednou nemůžete, vypadat jak feťák na odvykačce a pomalu mlátit hlavou o zeď. A to samé platí o alkoholu. Takže si v tomto případě člověk opravdu dost koleduje o problém, který se nakonec může vyjevit daleko větší než byl ten původní, který jsme chtěli řešit. O závislostech to bude zase někdy jindy, do toho se teď nechci pouštět, ale pokud máme mluvit o stresu, bylo by pokrytecké alkohol a cigarety vynechat.

Nehodlám se teď ani nikdy jindy zabývat marihuanou, protože ji špatně snáším (fyzicky, jinak jsem velmi liberální), tudíž nemám žádné vlastní zkušenosti, které by k něčemu byly a ani se v mém okolí nijak přehnaně nekonzumuje, abych mohla čerpat ze zkušeností někoho blízkého. Takže pokud někoho zajímá, tak bych vás odkázala asi na JXD :-) Jednak se spoustu věcí dozvíte, jednak si můžete sami udělat obrázek o následcích dlouhodobého užívání.

A jak bojujete se stresem vy? Dobrých nápadů není nikdy dost... :-)