Protože nefotím. Asi to je
v dnešní době, kdy máte integrovaný digitální foťák pomalu i
v hajzlpapíru, docela divný, ale nějak se tomu trendu nedokážu
přizpůsobit. Ale bavíme se o ženské, co má ráda hady a nejí čokoládu, takže
s nějakou lehčí odchylkou je třeba počítat. Umím to, jsem adekvátně
vybavena, ale prostě mě to tak nějak nebaví.
Ráda si prohlížím cizí fotky,
vypusťte mě někam do galerie a odejdu s paklíkem pohlednic s uměleckými
fotkami všeho druhu, ale já sama...prostě nic. Můj důvod k nefocení
naprosto pregnantně vyjádřil v jedné filmové scéně David Lynch aka
nejlepší režisér všech dob, myslete si, co chcete :-) Je to hned na začátku
filmu Lost Higway. Hlavní hrdina obdrží do schránky videokazetu, na které je jeho
manželka zavražděná, ačkoliv je normálně mezi živými (bizardní lynchovské
okolnosti vynechávám), takže logicky hned volá policajty. A ti mu v rámci
výslechu položí otázku, jestli má videokameru. Bill Pullman odpoví, že nikoliv.
Čímž se okamžitě stane daleko podezřelejším, protože, logicky, co to je, do
prdele, za člověka, který NEMÁ videokameru?! Samozřejmě následuje otázka Proč?
A na tomto místě mi Lynch vlezl do hlavy a Bill Pullman odpoví „Rád si pamatuju
věci po svým.“ Z mého pohledu naprosto vyčerpávající odpověď. Prostě si
tak nějak myslím, že to, jak mi věci zůstanou či nezůstanou v hlavě, má
nějaký důvod. Dokud je mám v hlavě, jsou moje, věci a lidi na fotkách mi
přijdou tak divně odosobnění. Občas mě trochu mrzí, že nemám třeba víc
zdokumentované děti, ale když se na některé fotky dívám, tak mi přijdou skoro
až cizí. Nějak mi chybí ten kontext, který okolo toho mysl vytváří.
Takže s tím prostě tak nějak
nejsem familierní a i když k focení/nefocení na blog asi nepotřebujete
žádný hluboký filosofický důvody, tak já tento svůj postoj asi nebudu měnit.
Nebo třeba časem ano, ale jistě to nevím, takže komu vadí mnoho textu a málo
obrázků, tak je tímto varován dopředu...
Hmm, tady mě napadá otázka.. a co malovat, nechceš? Že bys to ilustrovala - "po svým"? ;) Jinak, pokud bude řeč o nějakých specialitách, jak jsem četla v Tvých guest postech u Day, nebo o specialitkách homeopatických, asi by se nějaké fotky pro představu šikly.. Ani nevíš, kolik mi vyjelo odkazů pod pojmem "ajurvédské mýdlo"!! =D
OdpovědětVymazatTak s tím focením to mám stejně, zvlášť s děckem mi přijde strašně blbá ta situace, kdy zažíváš něco úžasného a místo toho, abys ses soustředila a vychutnala si ten okamžik, tak vytahuješ foťák a zapínáš a cvakáš....a je to pryč.....Na druhou stranu jsem nesmírně ráda za koníčka svého muže - ano, je to focení - protože díky tomu mám oboje - i vzpomínky i fotky :D
OdpovědětVymazatJá sem asi občas něco dám. Kdyby tu byla nějaká recenze (kterých ale moc nechci), tak určitě, jinak uvažuju, že poprosím Blaničku, jestli by jí nevadilo, kdybych používala její fotky, jsou boží.
OdpovědětVymazatA s tím děckem - přesně. Já to prostě nějak neumim skloubit, buď se koukám nebo fotím, když jsem třeba jela okruh po Řecku, tak jsem fotila fakt dost (teda na tu dobu, to ještě nebyly digitály), ale to jsem fotila scenérie, stavby... Na všechno dost času a byla jsem tam sama, takže jsem to ani nemohla a nepotřebovala s někým nějak sdílet.
Tak v tomhle jsme voda a oheň :-) já mám focení moc ráda, dyť i ten můj blog je přeobrázkovaný :-) nejsem zastáncem fotit všecko a všecky, všeobecně lidi ani moc nefotím, teda občas ty děti, ale ty už jsou ve věku, kdy ani nechtějí...ale co mám blog, tak je to možná nemoc to přiznávám, fotím toho mraky...ale myslím, že to je fakt otázka co komu vyhovuje....já si to právě skrz fotky prožiju ještě jednou, některý situace zapomínám a tak si je můžu připomenout, ale nikomu focení nevnucuju :-))
OdpovědětVymazatTy seš ale normální umělkyně, tam by to bylo snad i divný, kdybys nefotila :-) Navíc fotíš krásně. Já mám fotky strašně ráda, ale tak nějak spíš ty cizí :-)
VymazatReni teda já Ti děkuju za takovou poklonu!!! :-)
VymazatJá jsem trochu zpomalená, dostala jsem se sem až dneska, ale ano, použij jakoukoliv mojí fotku, budu jedině ráda :-) Já jsem zase v tomhle extrém, nahlížim na svět okem foťáku, až mě to občas mrzí, potřebovala bych věci zažívat dvakrát - jednou abych to mohla vyfotit a jednou pro sebe. Třeba teď jsem byla na Mallorce, sama, potulovala jsem se tam, ale v jedný ruce kameru, v druhý foťák a v kapse mobil. Podle mě je to nemoc, ale já prostě časem zapomínám a pak mám jen ty fotky, který mi to všechno připomínaj.
OdpovědětVymazatNicméně věřím tomu, že jednou se dostanu do fáze, kdy všechny svoje foťáky vyhodim a budu si jen užívat svejch vlastních pohledů na svět.
OdpovědětVymazat